Martin Tvarůžek

www.aquatop-rakovnik.cz


Trasu Rakovník-Praha-Rakovník jsem jezdil s kamarádem skoro každý všední den.

Dal jsem mu padesát korun na benzín, svezl se s ním na Zličín a odtud jsem pokračoval metrem přes celé město do redakce serveru iSport, kde jsem pracoval jako editor. Dá se říct, že jsem byl ještě v sedmadvaceti bezstarostnej sportovec. Hokejbalista, který má super holku a zvyká si po dokončení vejšky na pracovní režim. Rozkoukával jsem se pozvolna, všechno bylo dost na pohodu.

Ještě 3. ledna 2013 jsem řešil kraviny. Těch má člověk obvykle plnou hlavu, než se stane něco skutečně zásadního.

Večer, při cestě do Rakovníka, nám vběhnul pod kola divočák, nešlo nic dělat, tak jsme to do něj napálili. Odnesly to jen plechy, nic se nám nestalo. Hned jsem zavolal tátovi. Byl to vždycky první člověk, se kterým jsem řešil jakýkoliv problém, vzájemně jsme se uklidnili a jelo se dál jakoby nic.

To bylo naposled, kdy jsem s ním mluvil. Umřel 4. ledna na infarkt. V devětačtyřiceti letech. V pátek, v devět večer.

Přesně si pamatuju, co jsem ten den dělal. Během služby jsem hodil na web pár článků a probíralo se, kam ze Sparty přestoupí Tomáš Řepka. Pak jsem se jel se svojí Káťou podívat do IKEA na nějaký nábytek, odtud jsem pospíchal na florbal s kamarády a pak následovala klasická cesta domů.

Najednou telefon.

V něm vystresovaná mamka, že je doma záchranka a oživují tátu. Jel jsem co nejrychleji k nim na barák a vběhnul do kuchyně. Vedle v ložnici tátu nahazovali defibrilátorem. Bohužel bez odezvy.

Doktoři po chvíli řekli, že je konec.

Dřepěl jsem nechápavě na zemi a ptal se sám sebe, proč se to stalo. Co bude dál? Jak budeme fungovat? Táta byl hlavou rodiny v pravém smyslu toho slova. Všechno zařizoval, věnoval se nám, pořád řešil, co je potřeba. Ať už šlo o praktické věci jako nákupy, nebo o rodinný program jako výlety a sport. Od dětství mám zafixované, že s ním všechno suprově šlapalo.

Najednou tady nebyl.

V tu chvíli se všechno změnilo.

A hlavně jsem se musel změnit i já.